Prohlídka městské památkové zóny může začít na náměstí. Přímo v jeho centru stojí budova staré radnice, kousek od ní směrem ke kostelu je kašna z dvacátých let 19. století. Podle pověsti tady za dávných časů bývala studánka, která vždy během honu příjemně osvěžila panstvo z brumovského hradu. K lepšímu označení studánky prý si dali na nejvyšší blízký strom klobouk. Osada v těch místech později založená podle toho pak dostala své jméno, praví pověst.
Stará radnice má renesanční jádro, už v 16. století zdobily radniční věž bicí hodiny. Dnešní podobu dostala budova jednak pozdněbarokní přestavbou /1797-1798/, jednak rekonstrukcí v roce 1943. A protože je stará radnice sídlem městského muzea, nabízí se příležitost dozvědět se o historii města a kraje něco víc. Návštěvníci si mohou prohlédnout expozici Pravěk jižního Valašska, dokumentující nejstarší osídlení naší oblasti. Ve velkolepé síni staré radnice, pro niž se připravuje rozsáhlá stálá expozice o historii jižního Valašska a Valašských Klobouk, se nyní konají různé výstavy a koncerty.
Lanškroun
Město Lanškroun (historicky Kronland / Landeskrone) bylo založeno v 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. Město má pravidelné středověké založení s čtvercovým náměstím, uprostřed kterého stojí renezanční radnice z let 1581 – 82. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrouně pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (r. 1358). Roku 1371 Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, založil ve městě augustiniánský klášter, který byl v období renezance přestavěn na zámek v renezančním slohu. Po husitských válkách v 15. století získali Lanškroun Kostkové z Postupic. Od roku 1507 městu vládli Pernštejnové s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií. Dalšími vlastníky města a panství byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé Hoře (r. 1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od r. 1622).
[Číst více…]
Volary
Jméno Volary se poprvé objevuje v roce 1359, kdy mezi prachatickými měšťany je uváděn Ondřej z Volar. Založení města souviselo s celkovou kolonizací Šumavy ve XIII. a XIV. století. Obyvatelé vzniklých sídel byli převážně Němci z Bavorska. Do husitských válek patřily Volary vyšehradské kapitule, od roku 1503 se majiteli města stali Rožmberkové, od roku 1600 císař Rudolf II a po roce 1719 Schwarzenberkové. Hlavním zdrojem příjmů, až do začátku 18. století, byl obchodní ruch na Zlaté stezce. Volary byly největší soumarské sídliště na české části prachatické větve Zlaté stezky a prožívaly velký rozmach. Sloužily jako místo odpočinku a přenocování soumarů, kteří na „nákladních“ koních dováželi po významné středověké dopravní cestě z Pasova do Prachatic sůl a jiné zboží. Trase stezky se přizpůsobil i ulicovitý tvar náměstí. Ve vrcholné době, v 16. století, tu bylo 13 hostinských, 4 kováři a sídlila tu řada soumarských rodin. Na přelomu 16. a 17. století využívali Volarští listiny Petra Voka, podle níž směli odebrat vozy s nákladem i koně kupcům, kteří se odchýlili z předepsaného směru stezky a vyhnuli se Volarům.
Volary
Objekt se nachází na Šumavě v klidné části města Volar, na Starém městě. Je nový, roubený, Alpského typu. Ve Volarech bydlívali Tyroláci a to před odsunem 1946. Těch památných objektů tohoto typu je tu více.
Více na webu: http://www.mestovolary.cz/
Jablunkov
Podle tvrzení historiků je nutné počátky starého Jablunkova hledat pravděpodobně v místech, kde dnes leží vesnice Hrádek. Tam uprostřed divokých houštin panenských lesů a borů, založila těšínská knížata varovné hradiště, střežící jihovýchodní hranici knížectví. Okolo tohoto hradiště se usazovali první obyvatelé a založili tak novou osadu, později vesnici s názvem Jablunkov. Stalo se tak pravděpodobně ve 12.století.
Český Dub
Historie Českého Dubu sahá do románského období. Město patří k nejstarším sídlům severních Čech, vzniklo při kupecké stezce jako tržní osada na vyvýšenině obtékané potoky Ještědka a Rašovka. Újezd Vladislavice včetně hradu, raně románského kostela a přilehlé osady svěřil roku 1115 kníže Vladislav I. Benediktinskému klášteru v Kladrubech. Novým majitelem se stal v roce 1237 Markvartic Havel z Lemberka, který zde ve 40. letech 13. století vybudoval pro rytířský a špitální řád johanitů opevněný klášter s kaplí sv. Jana Křtitele, patrona řádu.
Tanvald
První písemná zmínka o Tanvaldu jako dřevařské osadě na levém břehu řeky Kamenice pochází ze druhé poloviny 16. století. Osada tehdy zřejmě patřila pod obec Smržovku. Samostatně existuje Tanvald pravděpodobně od začátku 17. století. Lidé tady vedli velmi nuzný život, půda zajišťovala velmi skromnou obživu a poddaní museli pracovat pro vrchnost v lese a v zemědělství. Začátkem 18. století začali místní obyvatelé pěstovat len a vyrábět lněnou přízi, kterou prodávali do míst s vyspělým ručním tkaním.
Jablonec nad Nisou – divadlo
Jablonec nad Nisou s téměř 45 000 obyvateli je správním, kulturním i sportovně rekreačním střediskem Jizerských hor. První zmínka o Jablonci je z roku 1356, avšak ke stálému osídlení dochází až v 16. století, kdy byla založena první skelná huť ve Mšeně a postaven i první kostelík. Zásadní změna ve vývoji města nastala ve 2. polovině 17. století. Začíná se rychle rozvíjet sklářství, ale současně se ukazuje, že Jablonec má i výhodnou polohu k provozování obchodu.
Jablonec nad Nisou – dům Jany a Josefa V. Scheybalových
Od druhé poloviny 60. let minulého století obývali dům bývalé fary manželé Jana a Josef V. Scheybalovi. Řadí se k nejvýznamnějším osobnostem Jablonecka i Libereckého kraje. Věnovali se národopisu, lidové kultuře, památkové péči, místopisu a regionální historii. Vytvořili pozoruhodné umělecké sbírky a obsáhlou knihovnu. Josef V. Scheybal byl výborným kreslířem a talentovaným ilustrátorem. Díky němu a jeho manželce má Liberecký kraj obsáhlý vědecký a umělecký dokument zachycující jeho památky lidového umění, krajinu i přírodu.
Po smrti manželů připadl objekt městu, které se rozhodlo uctít jejich památku a zrekonstruovat dům nesoucí jejich jméno a odkaz.
Jablonec nad Nisou
Jablonecká radnice byla budována jako vícefunkční budova, která nebyla jen moderním sídlem městské správy, ale měla se stát společenským a kulturním centrem poskytujícím obyvatelům města další služby. Své kanceláře zde mělo několik důležitých firem, v parteru se nacházely obchody a byla zde provozována rozsáhlá pohostinství a jeden z největších biografů v tehdejším Československu. [Číst více…]
- « Previous Page
- 1
- …
- 9
- 10
- 11
- 12
- 13
- …
- 22
- Další stránka »